V 17. století, zejména v severních částech Evropy došlo mj. v důsledku reformace k rozšíření stylu italských světských žánrů – madrigalu a opery i do oblasti duchovní a chrámové. Nacházíme řadu příkladů tzv. duchovního madrigalu (J.H.Schein, H.Schütz ad.), postupy známé z opery – dramatické recitativy, árie, těsné spojení slova a hudby. Vykreslování textu hudebními prostředky souvisí s afektovou teorií, využívající typické hudební obraty – rétorické figury, které mají konkrétnější mimohudební význam. Speciálně v souvislosti s německou hudební kulturou 17.-18. století se používá také termín musica poetica.
Partitura: Intermedium 7 + recitativ, Celá partitura
Hudební ukázky: