Missa Aeterna Christi Munera
Missa Aeterna Christi munera celá
Giovanni Pierluigi da Palestrina (1525-1594) je všeobecně považován za jednoho z nejvlivnějších skladatelů duchovní hudby období renesance. Jako nesmírně plodný autor je Palestrinův odkaz úzce spjat s protireformací a s úsilím Tridentského koncilu o obnovu a zpřehlednění liturgické hudby.
Palestrinova „Missa Aeterna Christi Munera“, zkomponovaná koncem 16. století a vydaná r.1690, odráží skladatelovu oddanost zásadám, které stanovil Tridentský koncil. Význam této mše spočívá v tom, že představuje hudební naplnění protireformačních principů — především důrazu na srozumitelnost a čistotu liturgického textu.
Tematicky zpracovává materiál titulního hymnu. Nevyužívá přesnou citaci, jako cantus firmus, ale materiál hymnu je volně zpracováván ve všech hlasech. Někdy se používá termín hudební teorie 19. století – missa paraphrasis.
Text hymnu:
O věčném prameni Kristových darů
a o slávě vítězství mučedníků
nechť nyní zazní písni chval,
z čiré a jasné duše přinesená.
Jsou to přední hlavy Církve,
páni, zvyklí vítězit v boji,
rytířstvo na nebeském dvoře,
pravá světla tohoto světa.
Hrůzy světa přemohli,
tělesnou bolest s úsměvem snášeli,
a krátká smrt oběti jim dala
plnost blaženého života.
Mučedníci vrhali se v plameny,
pod zuby divých zvířat hynuli,
pěst katů, jež jásala z muk,
v šílenství běsně roztoužená.
Ač jejich útroby byly odhaleny,
a svatá krev jim vytekla,
stáli neochvějně dál,
v myšlence na věčnou blaženou lásku.
Víra svatých, věrně chválená,
naděje věřících, nepřemožená,
dokonalá Kristova síla lásky
drtí knížete tohoto světa.
V nich přebývá Otcova sláva,
v nich působí Duch vůle,
v nich jásá hlasitě Syn —
a celé nebe plesá radostí.
Proto tě, Vykupiteli, prosíme,
abys i nás v jejich kruh přijal,
nás, služebníky, kteří v jednotě tě prosí
za časy, jež nikdy neskončí.