Repertoár instrumentalistů tvořily především známé vokální skladby, zejména oblíbené madrigaly, případně i duchovní, chrámové skladby. Ty měly zpravidla vícehlasou podobu. Cembalisté, varhaníci i loutnisté přepisovali pro svou potřebu tyto skladby tak, aby se daly srozumitelně interpretovat na jejich nástroj. Transkripce se nazývá intavolace a zápis intavolatura neboli tabulatura. Protože instrumentalista potřeboval obsáhnout všechny hlasy skladby najednou, a naopak nepotřeboval např. text či další detaily vázané k jednotlivým partům, vyvíjely se nové a vhodnější způsoby zápisu.
Tabulatur existuje mnoho druhů. U loutnové se zpravidla používá ten systém, že se nezapisují noty, avšak linky znázorňují struny a písmena nebo čísla polohy prstů na hmatníku.
Johann(es) Hieronymus (von) Kapsberger (cca 1580-1651),
ukázka toccaty ze sbírky Libro Primo d’intavolatura di lauto (1611)
Severoněmecká varhanní tabulatura neužívá linky vůbec, jen písmenka a další značky. V praxi se používala ještě hluboko v 18. století
Franz Tunder (1614-1667): Wachet auf – tato tabulatura funguje i jako partitura – začátek sinfonie z kantáty pro soprán a 3 housle a basso continuo:
Girolamo Frescobaldi (1583-1643) byl nepochybně nejvýznamnější hráč na klávesové nástroje, a to nejen ve své době. Tištěné sbírky jeho skladeb měl ve své knihovně každý vzdělanější hudebník, včetně např. Johanna Sebastiana Bacha, i mnohých osobností 19. i 20. století. Svou nejznámější sbírku Fiori musicali (1635), určenou pro mladé varhaníky, vydal v podobě partitury. V předmluvě uvádí, že je to z didaktického důvodu; každý dokonalý varhaník musí totiž být schopen přečíst a zahrát několik partů zároveň.
Frescobaldi vytvořil specifický typ skladby pro klávesová nástroje. Toccatu, která již neodkazuje na nějakou vokální předlohu, ale je to svébytná skladba, nepřenosná a v zásadě netranskribovatelná pro jiné obsazení. Zápis takových skladeb už je nepředstavitelný ve formě partitury, používá tedy způsob, podobný dnešnímu, ve formě systému o dvou osnovách. Ty však mají 6 a 8 linek (!).
Zde si tuto toccatu můžete poslechnout v podání na cembalo (Lorenzo Ghielmi)
Jak naznačuje Frescobaldi již ve své předmluvě k první sbírce skladeb pro cembalo, tyto toccaty se mají provozovat podobně jako bylo zvykem u zpívaných madrigalů. Každý oddíl má mít svůj charakter (který musí interpret na základě struktury správně vyvodit), je třeba hodně pracovat se změnami tempa (které nejsou samozřejmě v zápisu vyznačené), případně i jinak dotvářet skladbu (opakovat znovu některé tóny, aby disonance zazněly výrazněji apod.).
ÚKOL: Zkuste se zorientovat v notovém zápisu při poslechu výše uvedené nahrávky. Najděte významné předěly, zkuste je analyzovat, najít případně dílčí klauzule. Popište strukturu každého oddílu, najděte důležité motivky, imitace, pasáže a další stavebné prvky. Vyjádřete se k interpretaci v nahrávce.